nastup a jedem

 MŮJ PRVNÍ LET LETADLEM

Konec léta 1980. Mám dilema. Za 14 dnů je odlet na dovolenou k Černému moři do Adleru. To znamená rychle se rozhodnout, zda poletíme. Manžel nechává rozhodnutí na mně. A já říkám ano. Rychle zaplatit . První krok je za námi. A nyní krok dva. Co se sebou vzít. Jako každá pravá ženská nemám co na sebe. Nikdy jsme dosud na dovolené nebyli, nevím jak to všechno stihnu. Nakonec se vše podařilo a kufry jsou sbaleny. Dnes se tomu směji, co jsme si všechno brali sebou. Po pozdějších létech cestování nyní jedu s jedním menším kufrem, který je tak akorát. Tehdy to byly doslova dva loďáky. Odlet večer Brno Tuřany. A zde hned jeden z řady problémů. Máme odlet za půl hodiny a průvodkyně nikde. Nervy pracují. Nejen u nás, kteří letíme vůbec poprvé, ale v celé skupině. Bez průvodce nás nechtějí odbavit. Nakonec nám rozdají celní prohlášení k vyplnění. Co se tenkrát vyplňovalo. Prostě všechno. Musel se napsat i skládací deštník, aby nám ho při zpáteční cestě nevzali. A je zde průvodkyně, rozladěná, že ještě nejsme odbaveni. Na řadu přichází kufr mého manžela. Celník se jen podívá další... Další je můj kufr. Otevřít ... a začala prohlídka. Hned mi bylo sděleno, že nejedu do Sovětského svazu na na dovolenou, ale kšeftovat. To jsem měla sebou prosím jen dvoje punčocháče. V den našeho odletu bylo ráno pouze 10 stupňů. Ještě měl celník další výhrady, ale nakonec kufr zavřel a byla jsem odbavená. Pán za mnou měl plnou tašku žvýkaček a tomu nic neřekl. Měl asi lepší pas. Po celním odbavení přišel další šok. Kolem ledadla vojáci se samopaly a psi. To je hned člověku úzko. Nakonec jsme se usadili v letadle a já si jen říkala, "nikomu nebude špatně, jenom já budu zvracet". Na štěstí se tak nestalo.Noční let je krásný. Černá tma a v ní maličká světélka v místech měst. Let do Kyjeva byl u konce a nás čekalo čekání na let do Adleru. Po 4 hodinovém čekání nás odvezli k letadlu místních aerolinií. Nebyl žádný zasedací pořádek, tak si každý sedl, kde bylo místo. Naše místo bylo na křídle letadla. To jsem byla poučena od svých spolupracovníků - "nejlepší máš v letadle sednout si na místo na křídle". Nevěděla jsem proč, ale pak jsem pochopila. Když se díváte ven, tak se vám zdá, že to křídlo se prohýbá a třese a že musí každou chvilku upadnout.

Letěli jsme nad mraky. Pod námi oblaka, jako by někdo navršil kupu šlehačky. A první krásný zážitek - východ slunce. Stále vidím tento okamžik před očima. Letadlo se stáčí nad moře, zatáčí a již nás vítá pevná země.