Dnešní den vyrážíme do třicet kilometrů vzdáleného Zadaru. Jedeme místní linkou, a tak čekáme nějaká překvapení. Autobus přijel naštěstí včas (nebo to byla opožděná minulá linka). Nasedáme. Při jízdě pozorujeme okolí. Projíždíme, nám již známým Ninem. Kousíček za ním míjíme kostelík sv. Mikuláše , který byl vybudován v 11. století na vršku pohřebního pahorku. Strážní věž byla postavena později. A to už je zde středisko Zaton a jeho diskobar Saturn, největší v celém okolí. Naproti přes záliv zahlédneme další turistické středisko Petrčane. Na první pohled by se zdálo, že je možné po pobřeží přejít z jednoho střediska do druhého. Není to možné, právě zde je umístěna vojenská jednotka a vrtulníky. Po necelé půlhodině jízdy se blížíme k Zadaru. Zadar je pátým největším městem v Chorvatsku. Nachází se zhruba uprostřed Chorvatska a je administrativním centrem celé severní Dalmácie. Na jeho předměstí Boriku je rekreační komplex Puntamika.
Nyní pozorně sledujeme jízdu, abychom správně vysedli a nejeli až na autobusové nádražíí. Vpravo již je vidět stará část Zadaru postavená na poloostrově. Přecházíme most, který spojuje obě části Zadaru a bránou Nova vrata vstupujeme. Přicházíme přes Národní náměstí, kde je soustředěn veřejný život a Širokou ulicí (kdyby zde bylo povoleno jezdit auty, tak si nevyhnou) přicházíme ke katedrále Sv. Stošije (Anastázie). Po prohlídce se vydáváme na nejvýznamnější antickou památku města na římské koloseum. Zde po levé straně je rotunda sv. Donáta a naproti kostel P. Marie. Zde jsou vystaveny sbírky proslulé výstavy Zlato a stříbro Zadaru
. 
Ještě procházka po římském fóru. 14 metrů vysoký antický sloup sloužil ve středověku jako pranýř. Také zde pořizujeme několik fotografií. Procházející chorvat nás upozorňuje, že právě na tomto pranýři byly trestány nevěrné ženy.
Na moji otázku, jak to bylo s muži odpověděl – „ u žen je to nevěra ale u mužů příroda“.
Procházíme úzkou uličkou, které říkám „zlatá“, a to pro množství zlatnických krámků. A jsme v polovině naší bleskové prohlídky města. Ještě jednou prohlížíme druhou bránu Kopnena vrata (Pevninská brána) a přes Trg peti bunara (náměstí Pěti studní) přicházíme ke kostelu , kde právě probíhá svatba. A tak se zde na minutku zastavíme. Z minutky je půlhodina, protože krásných chorvatským písničkám není možné odolat. A vracíme se zpátky na Národní náměstí. Zde si dáváme rozchod. Nedaleko je proslulý zadarský trh , včetně rybího trhu. Máme smůlu, je 11 hodin a prodej ryb už skončil. Doporučuji všem moji oblíbenou cukrárnu u katedrály sv. Stošije, kde mají široko daleko nejlepší zmrzlinu. Zadar má ještě mnoho dalších památek, které stojí za shlédnutí.
Procházíme se okolo dochovaných hradeb starého města a prohlížíme si místní přístav. Chvíli sledujeme naloďování na trajekt do italské Ancony.
Bude poledne a musíme jít na autobus.
A tu je to překvapení, na které čekám od rána. Když jsme vystupovali z autobusu, tak jsem se ptala řidiče, odkud pojedeme zpátky. Ten mávl rukou na druhou stranu ulice. Jasné, zastávka je naproti jako u nás. Chyba lávky. Zastávka byla sice na druhé straně ulice, ale autobusy mířily úplně jinam. Po půlhodinovém pátrání se dovídáme, že naše zastávka je o ulici výš. Čekáme tedy na jiné zastávce. Přijíždí neoznačený autobus. Ptám se, zda jede na Privlaku. On, že ne. Další autobus to samé. A nikde žádný jízdní řád. Až pátý autobus byl ten pravý. Krásný Mercedes, ale jenom zvenku. Jakmile se rozjel, začala se třást všechna okna, až jsme měli strach, že se vysypou. A ten hluk. Stále jsme čekali jen na to, kdy se autobus rozsype. Při jízdě přes Nin upozorňuji na kostel sv. Anselma a již se po levé straně objevují Ninská blata a za chvíli vystupujeme. Ještě hezkou chvíli se nám klepou kolena po přímo strašidelné jízdě.
A doma… Paní domácí s kávičkou
A JE TU SOBOTA.
Pozdní odpoledne a my nasedáme do autobusu směr Česko.
Nashledanou Chorvatsko
Dobro dośli
